Egypt je oblíbenou destinací českých turistů. Aby ne. Egypt je cenově dostupný i širokým masám, ale otevřeně si řekněme, že to není pro každého. Pokud patříte k islamofobům, jste cimprlich na čistotu, z jazyků ovládáte jen slovenštinu a bez smažáku a vepřového to nevydržíte ani tři dny, vyhněte se mu obloukem. Vy ostatní můžete klidně číst dál.
Moře je většinou klidné, čisté a průzračné | Foto: Jakub Bouda
Let
Cesta do Egypta jiným dopravním prostředkem než letadlem je nepraktická. Egyptské aerolinky jsou spolehlivé, létají na čas, letušky jsou usměvavé a jídlo podávané za letu je ucházející. Cesta trvá čtyři hodiny a pak už na vás dýchne žár pouště.
Ubytování
Záleží na hotelu. Vězte, že standardní hvězdičkové označení je dobré sledovat s koeficientem -1, což v praxi znamená, že v tříhvězdičkovém hotelu je to na úrovni šumavského kempu. Součástí takového hotelu bude pravděpodobně bazén, ale to bude z komfortního hlediska opravdu všechno. Hotely s tímto označením jsou staré, což se projevuje na výpadcích elektřiny, přerušení dodávky vody, neklimatizovanou jídelnou a všudypřítomnou egyptskou ušmudlaností.
Pokoje jsou sice čisté, ale nesou známky letitého užívání. Nábytek z dob našich babiček vás neoslní, ale vše je plně funkční. To oceníte zejména po návratu z pláže, když zapnete klimatizaci. Ve výsledku je to ovšem jedno, protože válet se na pokoji jste se asi celou dovolenou nechystali. Pokud budete mít štěstí, bude na pokoji televize a trezor. V televizi se stoprocentní jistotou Ulici nenaladíte, ale lepší místní fotbal a zprávy než nic. Trezor doporučuji používat, i když je za poplatek. V době, kdy s sebou na dovolenou taháme mobily, tablety, foťáky a samozřejmě tučné balíky dolarů, je to nezbytnost a riskování se nemusí vyplatit. Co nemáte v trezoru, za to pojišťovna neručí. Tečka. A ještě něco, záchody jsou evropského typu, takže žádné obavy z toho, že budete muset vykonávat potřebu v telemarku, nehrozí.
Jídlo
Pokud nejste opravdu zhýčkaná primadona, hlady neumřete. Snídaně jsou rozmanité a to i v teplých variantách. Vejce vám usmaží jako volská oka, připraví vám omeletu, nebo vyfasujete klasická vejce na tvrdo. Na tácech a miskách je spousta zeleniny včetně zelených a černých oliv, vybrat si můžete z minimálně osmi druhů pečiva a ve stejném množství nejdete i pečivo sladké. Ale spíše ho bude více.
Obědy se nesou ve znaku arabské kuchyně. Zapečené brambory, hovězí gulášek, těstoviny na x způsobů, ryby, karbanátky, masové koule a šišky, kuře. Večeře jakbysmet.
Ovoce je méně, převážně žlutý meloun, výtečné pomeranče, datle a sem tam i klasický červený vodní meloun, který známe i od nás. Všechna jídla jsou výborně a decentně kořeněná. Umění je hlavně nepřibrat, protože v místních teplotách toho moc nenasportujete.
Obyvatelstvo
Místní lidé jsou živí převážně z turismu a podle toho se i chovají. Předpokládám, že nikdo, kdo má osypky z umanutých prodavačů, do žádné arabské země nepojede, takže si jen lehce nastiňme, jak to vypadá. Jdete po ulici. Místní na vás okamžitě poznají podle barvy kůže, zda jste právě přijeli (a máte tedy peníze) a lákají vás do svých krámků. Netvrdím, že je to vždy forma lákavá, takový obchůdek s kdečím s nápisy na lepenkových krabicích, a to prosím převážně azbukou, moc důvěry nevzbuzují, ale není čeho se bát. Pokud pozvání do krámku přijmete, zjistíte, že si na chvilku můžete oddychnout od rozpálených ulic pod větrákem, který na vás obsluha okamžitě namíří, k čemuž vám uvaří lahodný, třeba ibiškový čaj. Jak jistě víte, popíjením teplých nápojů v tropických teplotách vyrovnáte svou teplotu s okolím a přestanete se potit. Vypití orosené lahve vody má účinek přesně opačný.
O cenách můžete smlouvat a doporučuji to udělat. Jednak je smlouvání arabským národním sportem, takže zaplacením plné ceny nejenže okrádáte sebe, ale můžete i urazit prodavače. Pokud na smlouvání nemáte žaludek, zajděte do některého z marketů, kde mají pevné ceny.
Jinak je nakupování u těchto prodejců výhodné a nezřídka vás překvapí i celkem slušnou češtinou, protože zdejší obchodníci berou svou práci vážně.
Víra
Nikoho asi nepřekvapí, že hlavní vírou je islám, ale najdou se i výjimky. Běžnou praxí zdejších žen je chodit zahalené. Samozřejmě po vás nikdo nechce, abyste manželce nasadili hned po příletu burku, ale dodržováním jistých pravidel předejdete spoustě nepříjemných situací. Základem je mít zahalená ramena a kolena. Pokud se vydáte do rušných ulic v bikinách, nikdo vám hlavu neutrhne, ale odhalené zde chodí akorát prostitutky, a tak než přejdete ulici, zatroubí na vás asi milion řidičů taxi. Věřte mi, že to moc příjemné není. Ale je to vaše volba.
Jedinou výjimkou je mešita, kam ženy pouští zásadně pouze zahalené, ale i na to jsou místní připraveni a bezplatně vám zapůjčí hábit. Nepředpokládám, že byste se do mešity vrhli na večerní modlitbu, ale architektura je to nádherná a byla by chyba se o ty skvosty připravit.
Výlety
Patrně každá cestovka vám přes svého delegáta nabídne fakultativní výlety. Delegát vám přitom bude klást na srdce, že není bezpečné kupovat výlety na ulici, a to jak z důvodu podvodu, či nemožnosti storna, pokud například ze zdravotních důvodů nebudete moci odjet.
Jde samozřejmě jen o reklamní trik, protože nic takového vám nehrozí.
Jako příklad uvedu výlet, který je označován jako Paradise Island, což je celodenní výlet lodí na ostrovy Giftun s možností šnorchlování, obědem na palubě a koupáním v moři na jedné z nejskvělejších pláží na světě.
Moje cestovní kancelář mi tento výlet nabídla už za pouhých 90 US dolarů na osobu. Když si to vezmete kolem a kolem, za takový celodenní výlet, obsahující transfer k lodi a zpět, samotnou plavbu na Giftun a oběd, není to moc. Ale jen do té doby, než ten samý zájezd koupíte 30 metrů od hotelu za 15 euro. A jedete stejnou lodí, na stejné místo, dostanete stejné jídlo. Jen k lodi vás patrně přepraví jiný mikrobus.
Ostatní drobnosti
Bez opalovacího krému s faktorem 50 nevycházejte ze stínu vlastního hradu. Nepijte vodu z kohoutku, ani si s ní nečistěte zuby. V každém, i v tom nejubožejším hotelu s tím počítají a do lednice vám přichystají vodu balenou. Nikdo nestojí o turistu, co nevyleze z pokoje, jelikož je přikován faraonovou pomstou, jak se tato zákeřná střevní choroba číhající v místní vodě nazývá. Pokud ji i přesto dostanete, použijte místní léky (Antenal nebo Diax), protože i kdybyste se předávkovali Endiaronem a upili se k smrti Smektou, nepomůže vám to. Zkrátka to nezabírá, zatímco s Antenalem máte do 3 hodin vystaráno a vrátíte se mezi normální lid. Cena Antenalu v lékárně je 10 LE, což odpovídá našim 35 Kč. Cena je za krabičku s dvaceti tabletami a lékárna, pokud náhodou není přímo v hotelu, je na každém rohu.
Arabsky se učit nemusíte, ale když pozdravíte Salam Alejkum a místo děkuju řeknete Šukran, odpoví vám s úsměvem Afwan a budou s vámi jednat mnohem vstřícněji, protože zjistí, že nejste nafoukaný cizinec.
Bakšišné dávat můžete, ale nemusíte. V hotelových resortech to chápou, máte už přece služby zaplacené, a tak vás nikdo s napřaženou rukou obtěžovat nebude. Nicméně, pokud necháte na pokoji pár liber, nebo jednou euro, zjistíte, že ručníky se mění častěji, jsou poskládané do neuvěřitelných tvarů jako jsou labutě, štíři, sloni a podobně, uklízeč jakoby náhodou zapomene ve slotu pro kartu od pokoje jednu univerzální, aby se vám nevypnula klimatizace a balená voda skoro neubývá.
Inu, jak se do pouště volá, tak se z pouště ozývá.
Vybavení hotelů je starší, nicméně funkční | Foto: Jakub Bouda
Po ránu jsou ulice v Hurghadě ještě skoro prázdné | Foto: Jakub Bouda
Hlady určitě neumřete, tohle jsou jen sladké varianty snídaně | Foto: Jakub Bouda
Egypťané jsou i šikovní chlapíci | Foto: Jakub Bouda
Pohled do mešity, tedy místa, kde smí fotografovat jen vyvolení | Foto: Jakub Bouda
