Chomutov – Prosinec 2011, u chomutovského soudu začíná první hlavní líčení ve věci týraných seniorů. Hlavními obžalovanými jsou ředitelka stacionáře pro seniory Jaroslava Lochařová a vedoucí pečovatelka Šárka Hatašová. Po třech letech (a pár dnech) padly tresty, ředitelka půjde na čtyři léta do věznice s dozorem, pečovatelka dostala tři roky s dvouletou podmínkou. Paradoxem je, že jedna z odsouzených (Šárka Hatašová) vede už pět let seniorský Domov se zvláštním režimem (více čtěte zde).
„Hlavním strůjcem byla Lochařová"
„Obě ženy byly uznány vinnými zločinem týrání svěřené osoby podle § 198, odst. 1 a 2, písmeno c., d., Trestního zákoníku, to znamená, že týraly osobu, která byla v jejich péči, dělo se tak na nejméně dvou osobách a páchaly takový čin po delší dobu," vysvětluje soudkyně Lenka Chalupová a pokračuje, „obžalovaná Lochařová byla odsouzena k trestu odnětí svobody čtyř roků, zařazena do věznice s dozorem a dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce v oblasti poskytování zdravotních a sociálních služeb na dobu pět roků. Obžalovaná Hatašová byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který byl podmíněně odložen v trvání dvou roků."
Proti rozsudku se obě ženy i státní zástupce mohou do osmi dnů od doručení rozsudku odvolat.
Soudkyně také vzápětí vysvětlila, proč jsou mezi verdikty takové rozdíly. „Obžalovanou Lochařovou zhodnotil senát jako hlavního pachatele, obžalované Hatašové nepřitěžovala žádná ziskuchtivost, která byla naopak přiznána obžalované Lochařové," uvádí Chalupová.
Nové a nové důkazní materiály
Tři roky od prvního stání je opravdu dlouhá doba, kdo ale případ sledoval, ví, že to nebyla jednoduchá záležitost. Stále se objevovaly nové důkazní materiály a dost často se další jednání komplikovala například z důvodů zdravotních indispozic zúčastněných. Vyslechnutí velkého množství svědků také výsledný verdikt neurychlilo. „Nakonec jich bylo sto dva," říká soudkyně.
Dům hrůzy
Co všechno před soudem za tři roky padlo, nevymyslel by snad ani nejotrlejší filmový scénárista. Stacionář, ve kterém pobývali pacienti s Alzheimerovou chorobou, popisovali mnozí ze svědků jako Dům hrůzy. Všude byla cítit moč, pro pacienty nebylo k dispozici dostatečné množství plen, k jídlu jeden rohlík za den, absolutně a totálně špatná hygiena, to vše zde bylo údajně na denním pořádku. Lidé trpěli proleženinami, dehydratací, byli pohublí (až vychrtlí), mnozí z nich skončili na hospitalizaci v nemocnici. Obě ženy (Lochařová i Hatašová) u soudu svoji vinu po celou dobu popíraly.
