ROZHOVOR: Fotografka Laurencie Helásková sbírá ceny za své snímky, zvládá i péči o postiženého syna
Fotografka Laurencie Helásková sbírá ceny za své snímky. Foto: Archiv Laurencie Heláskové
Lidé

Podbořany - Na paní fotografku Laurencii Heláskovou jsem dostala tip od naší kolegyně, která se s ní potkala na jedné svatbě. Když jsem se dívala na její profil na sociální síti, říkala jsem si, že je to určitě zajímavá žena. První telefonát s ní mě jen ujistil, že jsem se nespletla - nejenom, že je to zajímavá žena, ale je také moc příjemná a milá.

1. Jaké bylo vaše dětství? Snila jste už jako dítě, že se stanete profesionální fotografkou?

Jsem rozená Janečková, otec Petr byl nejmladší vnuk zakladatele Zbrojovky Janeček, později automobilky a motocyklové továrny JAWA. Přesto moje dětství bylo v době totality v klidu. Ovšem, že se stanu fotografkou, natož profesionální, jsem nesnila. Moji rodiče byli učitelé klavíru tehdy v LŠU (liduška = lidová škola umění, dnes ZUŠ). V podstatě se očekávalo, že budu sedět u klavíru také.

2. Vaše jméno „Laurencia“ je moc krásné, nicméně u nás dost neobvyklé. Kdo vám ho vybíral?

Je to latinské jméno. Správně se to píše Laurentia, upravili mi to v rodném listě. 22. 11. 498, byl volen papež a jedním z kandidátů byl tehdy i Laurentius. Já jsem se pak narodila na jeho „výročí“, ale o dost později – 22. 11. 1965.

3. Jak jste se vůbec dostala k fotografování? Kdy jste si řekla – ano, to je to, co chci dělat, chci fotit?

Když rodiče velmi záhy shledali, že klavír asi nebude úplně správná volba, přihlásili mě do výtvarného oboru v LŠU. Učitel mi sdělil, že u mě shledává jisté výtvarné nadání. Začala jsem se více zajímat o dějiny výtvarného a sochařského umění, fotografie se do toho připletla. Maminka měla fotoaparát Altix, fotila ale pouze rodinné události.

4. Co vaši rodiče? Podporovali vás ve fotografování?

Otec mi k 12. narozeninám dal použitou dvouokou zrcadlovku Ljubitěl. Kde ji sehnal, netuším. Podporovali mě tak, že mi kupovali svitkový film do toho foťáku a pak to nechali vyvolat. O 4 roky později maminka zemřela, zůstal mi po ní ten Altix.

5. Co jste vystudovala? Chtěla jste jít studovat fotografickou školu?

Vystudovala jsem Střední průmyslovou školu mlékárenskou v Kroměříži, kde byla k dispozici také fotokomora. A tak to, co jsem vyfotila, jsem také sama zpracovala do konečné fáze papírové fotografie. Fotografická škola tenkrát, myslím, spadala pod Střední uměleckoprůmyslovou školu, o kterou byl velký zájem. Vyznamenání v devítce mi uteklo o jednu dvojku – netroufla jsem si.

6. Inspiroval vás někdo v začátcích nebo stále inspiruje z fotografů či umělců?

Můj vzor byl a je Josef Sudek, antické sochy a malíři (renesance, baroko).

0209fotografka2

Laurencie Helásková s fotografem Roberten Vaňem. Foto: Archiv Laurencie Heláskové

7. Kde berete nápady na focení?

Pokud se jedná o focení daných akcí, nápady nejsou nutné. Je ale výhodnější, když člověk zná alespoň základní pravidla líbivějšího lidského vnímání obrazu známé právě už od starých malířů. A být pohotový, sledovat. U portrétů a produktového fota se snažím sladit pocity, barvy, materiály, co asi tak focenému vyhovuje, odpovídá. V ostatních případech nápad prostě dorazí a já ho musím okamžitě zkusit. Foťák mám neustále s sebou a vyplácí se to. Doma mám ateliér včetně fotostanu pro produktové foto.

8. Jak vlastně vznikají vaše fotky – víte předem co chcete a „číháte“ na vhodný okamžik a nebo je to často o náhodě?

Oboje. A protože mám foťák neustále u sebe, o náhody také není nouze.

9. Vyhrála jste v krátké době ve dvou kategoriích v česko-slovenské fotosoutěži Fotograf roku. V roce 2020 v kategorii “Respekt k přírodě”, loňském roce v kategoii “Příroda ve městě”. Jak vznikly vítězné fotky?

Obě fotky vznikly u mě na zahrádce. Ta první při testu nového objektivu. Druhá číháním na červenku během příjemného teplého bočního světla.

10. Fotky jste do soutěže přihlásila sama? Čekala jste, že budou mít takový úspěch, že vyhrajete?

V souvislosti s pracovním výkonem spolupracuji s Allou Želinskou z Regionu Podbořanska. Od ní jsem dostala několik výtisků časopisu Foto Video, tak jsem se dozvěděla o soutěži. Spíš ze zvědavosti jsem to zkusila. Že bych mohla uspět v docela velké konkurenci, jsem poněkud nečekala. Nečekala jsem ani první vítězství v Soutěži odborných dovedností někdy v roce 1987. Přihlásit fotografii mě tenkrát skoro donutil zaměstnavatel. Pro diplom a velkou broušenou mísu na stopce jsem jela vlakem do Českých Budějovic. Mísa slouží na vánoční cukroví dodnes.

11. Máte postiženého syna, o kterého se musíte starat. Je to náročné skloubit každodenní péči o něj a focení?

Od doby, kdy dostudoval můj druhý syn, je to lepší. Hodně mi s péčí pomáhá.

 0209fotografka3

Laurencia Helásková na vernisáži Noc kostelů. Foto: Archiv Laurencie Heláskové

12. Fotíte přírodu, děti, novorozence, svatby, akce….prostě spoustu věcí. Co fotíte nejraději a proč?

Přírodu, zátiší, děti a zvířata. Děti jsou kouzelné, zvířata většinou roztomilá, příroda krásná a zátiší klidné.

13. Máte nějaký cíl či sen, čeho byste chtěla ve fotografování dosáhnout?

V podstatě vše, co bych asi mohla, se celkem splnilo. Výstav několik proběhlo, další se chystají. Ta poslední se konala v srpnu ve Stebně, výtěžek z prodaných fotografií šel na obnovu této větrnou bouří poničené vesnice. Další výstava bude 18. září při koncertě pěveckého sboru Egeria v kostele v Radíčevsi u Žatce, kde proběhne dražba jedné fotografie ve prospěch poničeného Stebna. Knihy psát moc neumím. Mohu pracovat pro dvě města a ZUŠ, občas uspěji v soutěži, ve které je silná konkurence (totiž, vyhrála jsem v minulém století i v šachovém turnaji na páté šachovnici. Nedostavil se spoupeř....). Nejvíc je pro mě důležitý fakt, že moje práce se celkem líbí. Co víc si přát a proč.

Děkuji za rozhovor a za celou redakci přeji hodně úspěchů do dalších let!

REKLAMA

Podmínky užití

Texty označené jako (PR) nebo (PI) případně Reklamní sdělení či Sponzorováno jsou placenou inzercí.

Obsah tohoto webu je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování obsahu tohoto webu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu vydavatele webu výslovně zakázáno.

Za obsah inzerátů nese odpovědnost jejich zadavatel. Redakce se nemusí s obsahem inzerátů ztotožňovat a nenese žádnou odpovědnost za případné škody, které jejich zveřejněním vzniknou.

Nahoru