Most - Díky Tomáši Čmolíkovi a jeho bratrovi mohou Mostečané, ale i zbytek Česka, poznávat stále nové rumy z nejrůznějších koutů světa.
V červnu se o společnosti Mydrinks.cz poprvé pro náš server rozpovídal zde. Z následujícího rozhovoru je patrné, že jeho práce je pro něj čím dál větší vášní.
Vzpomenete si ještě na moment, kdy jste poprvé ochutnal rum, díky kterému jste se vrhnul do podnikání?
Naprosto přesně. Bylo to totiž něco, co jsem dosud neochutnal. Takamaka Bay je úplně jiný než ostatní rumy. Chodil jsem pak po barech v Česku a snažil se zjistit, kde ho mají. V minulém rozhovoru jsem říkal, že jsem první láhev dostal darem. Líbila se mi ta láhev, zajímavá však byla i samotná cesta za rumem. První setkání s naším kontaktem mělo proběhnout v Paříži. Musel jsem si na cestu půjčit mámino auto, protože jsem vlastní ani neměl. Byla to s bratrem docela legrace, zvláště když si vzpomenu na první hotel po cestě v Lucembursku. Objednali jsme si to nejlacinější a spali jsme v hotelu snad přímo za plotem startovací dráhy letadel – kdo nezažije, nedokáže si to představit. Druhý hotel v Paříži měl čtyřicet pokojů a pouze jedno WC, takže si asi umíte představit to nadšení. Ale podstatné bylo, že jednání dopadlo dobře a dostali jsme první kontakt na větší rumové překladiště. Naprosto přesně si pamatuji, jak mě jistý starý pán vzal okolo ramen a řekl: „Tak to jste vy, dědeček vám dal peníze a vy je jdete utratit za rum…“ - ano až tak profesionálně jsme vypadali. Posléze vyšlo najevo, že se jedná o majitele mezinárodní společnosti a udělalo na něho dojem, jak moc chceme začít podnikat.
Od té doby jste asi okoštoval už hodně, že?
Samozřejmě už jsem toho ochutnal dost, ale když vlastníte pár tisíc lahví, musíte být opatrný. Velmi se mi líbí rumové lahve a hlavně život lidí, kteří jsou s výrobou rumu spojeni.
Děláte řízené degustace, kde lidé chtějí právě o výrobě slyšet něco víc. Už jste si našel čas na větší cestování?
Už ano, znělo by divně, kdybych vyprávěl o třtinových polích a nestál na nich. Třtinu jsem i ochutnal. Useknou jí kus, oloupou kůru a vy ji pak žvýkáte. Dostal jsem asi třiceticentimetrový kousek, který jsem spořádal za půl hodiny. Nesníte to celé, jen z toho vyžvýkáte sladkou vodu, která je bohatá na minerály, proto ji dávají dětem.
Na čem jste si ještě pochutnal při toulkách za rumem?
Na třtinové šťávě. Mají přístroj, do kterého dávají třtinu, ten ji drtí, jednou stranou vytéká šťáva, z druhé vypadává rozdrcený zbytek. Chutná skvěle, chtěl jsem šťávu dovézt domů, jenže to nejde. Po dvou dnech by zkvasila. Nejde dovézt ani klacek třtiny, právě protože strašně rychle začíná kvasit. Kdyby se tak ale nedělo, nebyl by ani rum.
Na co se lidé při degustacích nejčastěji ptají?
Proč mají rumy tak různorodou barvu a chuť. Rum se vyrábí na mnoha místech planety a všude si šli vlastní cestou, a proto je každý jiný. To mě na tom velmi baví. Každý si také představuje, že u obrovských polí se třtinou stojí velká palírna a jede se masová výroba. Tak to ale většinou není, farmáři mají svá malá rodinná políčka se třtinou a menší palírny je vykupují. Existují samozřejmě větší plantáže, které mají palírnu hned, jak se říká “za rohem“ ale musíte si uvědomit, že výroba rumu probíhá jen pár měsíců v roce a pak je ze všeho jednoduše klasický cukrovar.
Vyprávíte tak nadšeně, že si člověk říká, že byste snad ani nechtěl zpátky domů…
Mají úplně jiný styl života. Tady plánujete, co budete dělat za pět let, oni počítají s tím, že zítra uloví rybu a v pátek bude mejdan. Co bude za týden, vůbec neřeší, nebo ano, ale vůbec na nich nejde ten stres poznat. Navíc jsou velmi přátelští. Já jsem jako správný Čech čekal, kde se mě bude snažit kdo odrbat, ale oni, aniž by vás kdykoliv předtím viděli, hned se snaží pomoci. Paradoxní je také to, jak my do těchto končin jezdíme, abychom si užili jejich jednoduchý styl života bez všech vymožeností, a oni zase jezdí k nám, aby okusili moderní život. Ale zpět k otázce… Ano, napadlo mě, že bych tam zůstal, ale neměl bych se čím živit. Nemůžete si tam ani koupit pozemek, jak mají hříšně vysoké ceny… Nejspíš nejsem jediný, kdo by tam chtěl bydlet.
Říkal jste, že zastupujete malé rodinné firmy, čekala bych, že budete spíše jednat s nějakými velkými dealery…
Samozřejmě, že jednáme, musíme. Malé rodinné podniky většinou osloví velké hráče a ti pak skupují jejich produkty a soustředí je ve svých velkoobchodech po celé Evropě. My pak selektujeme, který rum je pro náš sortiment nejlepší a snažíme se ho k nám dostat. Pro představu do lodního kontejneru se vejde klidně deset tisíc lahví od jednoho druhu a to už je docela záběr. To, že jednáme s výrobci na ostrovech, je právě naše přidaná hodnota, protože chceme vědět, kam trh směřuje, a mít informace z první ruky. Oni naši práci oceňují, protože právě my jednáme s koncovým konzumentem.
Takže tohle jste vyřešili, co bylo ještě v počátku těžké?
Nejtěžší na podnikání a dovozu alkoholu je samozřejmě byrokracie, některá nařízení vás tlačí do určitých věcí. Povolení třeba stojí půl milionu a více. Jde to samozřejmě i levněji, když dovezete alkohol jednorázově. Když ale chcete dovážet pořád, donutí vás to založit si daňový sklad, abyste to šílené byrokratické kolečko nemusel vyběhávat pořád dokola.
A jak se začínalo podnikat v Mostě?
To nebyl naopak vůbec problém. Je tu mnoho prostor a velký potenciál. Měl jsem požadavky, aby byl obchod blízko centra a dalo se zde parkovat. Většina majitelů pronajímá holé prostory v dezolátním stavu, takže si obchodník musí celý prostor kompletně celý sám upravit. To je asi jediné, co bych zde vytknul. Mám mnoho kamarádů, kteří chtějí s něčím přijít, ale právě skutečnost, že někomu opravíte prostor za svoje prostředky, které ovšem potřebujete investovat do zboží, je často odradí.
Vás to ale neodradilo a máte úspěch, neskončí to nakonec tak, že budou jezdit Pražští na sever Čech?
Oni už jezdí a rádi každému poradíme, zavážíme bary a prodejny po celé republice. Navíc právě spouštíme na našem webu www.mydrinks.cz nový e-shop, který potvrdí, že i dovozce z Mostu může patřit mezi špičku na trhu. Můžete nás najít také na Facebooku, odkaz najdete zde.
