Ústecký kraj, Most – Umožnit nevyléčitelně nemocným strávit poslední dny doma, v obklopení blízkých, a zároveň poskytnout rodinám odbornou oporu, kterou běžná domácí péče nezvládne. S tímto cílem funguje od září ve zkušebním režimu nový mobilní hospic v Mostě. Od 1. ledna 2026 přechází do ostrého provozu.
„Zájem je velký. Rodiny chtějí dochovat své nemocné v domácím prostředí, ale bez odborné pomoci na to často nestačí,“ říká ředitelka hospice Blanka Števicová.
Zatímco klasická domácí péče končí tam, kde je potřeba nasadit silné opiáty nebo specializované lékařské postupy, mobilní hospic tuto mezeru zaplňuje. Služba funguje v režimu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. To však neznamená, že zdravotníci u lůžka sedí nepřetržitě. „Fungujeme na principu pohotovosti. Sestry k pacientům pravidelně dojíždějí, kontrolují stav a rodina má jistotu, že může kdykoliv zavolat. V případě zhoršení stavu sestra poradí po telefonu, zkonzultuje postup s lékařem nebo okamžitě vyjede na místo,“ vysvětluje princip fungování Števicová.
Podmínkou je fungující rodina
Aby mohl mobilní hospic pacienta přijmout, musí být splněna jedna zásadní podmínka: nemocný nesmí být doma sám. „Přijímáme do péče jen klienty, o které se má kdo starat. My pečujeme odborně, ale tu denní laickou péči musí zajistit rodina pod naším vedením. Není možné, aby tam pacient ležel dvě hodiny sám,“ upozorňuje ředitelka.
Sehnat personál pro tak náročnou službu nebylo snadné, ale podařilo se. Tým tvoří dva lékaři a pět sester, k dispozici je sociální pracovník i psycholog. Kapacita hospice je nastavena na 10 až 15 klientů, přičemž ideální stav je kolem deseti. Péče o jednoho pacienta a jeho rodinu je totiž časově i psychicky velmi náročná.
Více než jen zdravotní péče
Sestry, které do rodin dojíždějí, se shodují, že jejich práce zdaleka není jen o podávání léků. „Z 80 procent je to o psychické podpoře a lidskosti. Když přijdete do domácího prostředí, stáváte se tak trochu členem rodiny. Není to jako v nemocnici, kde zavřete dveře pokoje a práce končí. Tady si s manželkou pacienta sednete, dáte si kávu, probíráte vnoučata nebo třeba pečení cukroví,“ popisuje sestra Marie Bidmonová, která má dlouholetou zkušenost i z lůžkového hospice, kde i nadále pracuje.
Základnu má mobilní hospic v tom lůžkovém, odkud každé ráno personál vyjíždí. Sestra Marie Bidmonová zde i nadále pracuje, ředitelka Blanka Števicová je ráda, že se podařilo odborný personál pro mobilní hospic sehnat. Novou tváří v kolektivu je sestřička Simona Lišková. Foto: jip
Její kolegyně Simona Lišková, která v minulosti pracovala na intenzivní medicíně, potvrzuje, že navzdory smutným okolnostem ji práce v terénu nabíjí energií. „Rodiny vás vítají s úsměvem, čekají na vás. I když je situace těžká, ta vděčnost a intimita domácího prostředí je nenahraditelná. Často řešíme i praktické věci, třeba jak upravit stravu, aby ji pacient mohl pozřít, nebo jen nasloucháme trápení pečujících.“
Pomoc v praxi
Služby hospice si chválí i paní Květa Moravcová z Bíliny, která se stará o umírajícího manžela. „Když manžela vyřadili z onkologie a přeřadili na paliativní péči, dostali jsme kontakt na mostecký mobilní hospic. Je to pro mě obrovská pomoc, jak fyzická, tak psychická. Vím, že na to nejsem sama,“ říká. Mobilní hospic nejezdí za klienty jen po Mostecku, ale i v širším okolí, zhruba do třiceti kilometrů. Aktuálně jezdí třeba i do Žatce. Další mobilní hospic působí na Ústecku a Litoměřicku.
Průměrná délka péče je zhruba 30 dní, což vychází z úhradové vyhlášky pojišťoven, ale v případě potřeby lze žádat o prodloužení. Financování služby je vícezdrojové – podílí se na něm zdravotní pojišťovny, sponzoři a částečně budou i klienti. „O výši doplatku ze strany rodiny ještě finálně jednáme, jasno bude do konce roku. Informace zveřejníme na našem webu,“ dodává ředitelka Števicová.
Mobilní hospic tak pro Mostecko a jeho široké okolí představuje naději, že i terminální fáze života se dá prožít důstojně, bez bolesti a v prostředí, které člověk miluje.
