Chomutov - V Chomutovské Galerii Špejchar ožil příběh mnoha loutek, českých, zahraničních, historických i novodobých. Právě zde totiž probíhá krásná výstava, která ve vás probudí fantazii, s názvem Příběh loutky.
„Loutka provází člověka už od nepaměti. Byla vyráběna z rozličných materiálů a používána během různých obřadů, jež mohou být považovány za zdroj počátků všeho umění. Člověk prostřednictvím loutek komunikoval s duchy zemřelých předků a bohy, často tak, že je oživoval pohybem a hlasem. V době baroka byla chápána jako zmenšenina živého herce. Do této doby spadají i začátky českého loutkového divadla,“ uvádí kurátor výstavy Příběh loutky Pavel Truhlář.
Pojďme se společně podívat do historie, kdy poprvé člověk vytvořil loutku a jaký k tomu měl podnět.
Loutka stála méně než herec
Do českých zemí se marionetové divadlo rozšířilo přibližně v druhé polovině 17. století z Holandska, Anglie, Francie a Itálie. Jednou z příčin popularity marionetového divadla mohl být aspekt finanční, loutka totiž stála méně než herec, ale také všeobecná obliba četných iluzivních atrakcí, jako laterna magika, kabinet kuriozit, divadlo stínů, apod. Nejstarší dochované záznamy o českých loutkářích pocházejí z let 1775 – 1776, a jsou o jistém Janu Brátovi z Náchoda. Na scéně se objevují jména předznamenávající populární loutkářské rody, jako Kopeckých, Maiznerů, Dubských, Kočkových, Flachsových, atd. Tyto rodiny pocházeli především ze sociálně slabších vrstev, nemajíce mnoho peněz, často loutky převlékali, ba dokonce přeřezávali, aby dosáhli jiných charakterů postav pro další hru. Vyhovovalo jim venkovské publikum, které toužilo po městské zábavě. Jejich divadelní představení, která byla hrána výhradně v českém jazyce, poskytovala publiku českých městeček a vesnic silný emocionální zážitek, evokovala jejich představivost a fantazii a rozšiřovala jejich duševní obzory.
Čeští výrobci loutek
Výrobci loutek byli rozeseti po celých Čechách a po důkladnějším průzkumu zjistíme, že tato centra byla často v okolí církevních farností, pro které se vyráběly sakrální plastiky. Mirotice v jižních Čechách byly jedním z těch nejvýznamnějších míst. Působil tam řezbář Mikoláš Sichrovský, 1802 – 1881, kmotr Mikoláše Alše, který později ovlivněn atmosférou dílny svého kmotra, vytvořil návrhy k výrobě loutek pro malá rodinná divadla. S loutkami z jeho dílny hráli nejvýznamnější loutkářské rody např. Kopečtí či Dubští. Sichrovského loutky byly typické svou naivitou a prostou řezbou. Kus za 1 Kč.
V Nové Pace žil rod Suchardů. Antonín Sucharda sen., 1812 – 1886, dělal loutky nejdříve pro sebe, později pro loutkářský rod Maiznerů. Sucharda ml., 1843 – 1911, měl již velkou dílnu, kde pracovalo několik řezbářů a bylo obvyklé, že se na výrobě loutek podílelo několik lidí, čili učňů. Z této dílny byly loutky dražší, ovšem vynikaly výraznější sošnou modelací.
V Praze působil naturalizovaný Ital Josef Alessi, 1810 - 1894, který přišel do Prahy jako restaurátor sakrálních plastik v kostelích. Žil a tvořil v Karlíně a jeho loutky vynikaly precizní řezbou a velmi dobrou mechanikou.
Významným řezbářským rodem byly Chocholové, kteří se tomuto řemeslu věnovali po tři generace. Josef Chochol III., 1894 – 1950, byl velmi produktivní a jeho loutky se objevují po celých Čechách i Moravě.
Důležitou částí loutkářství jsou rodinná divadélka
Důležitou částí loutkářství jsou rodinná divadélka, která hrála velkou roli při výchově několika generací. Na počátku 20. století jsme byli velmocí ve výrobě stolních rodinných divadel. Největším výrobcem loutek, inspirovaným kresbami Mikuláše Alše, byl Antonín Münzberg (1912) a později se přidal Jan Král JEKA (1919). Výjimečně byly loutkové dekorace od různých renomovaných českých umělců tištěny barevnou litografií, například Karel Štapfer, šéf výpravy ND v Praze, 1863 - 1930, kubismus Františka Kysela, fauvismus Miroslava Koláře, funkcionalismus Ladislava Sutnara. Tyto dekorace vyhrály cenu na výstavě grafiky v Lipsku roku 1916.
České loutkářství bylo proto tak významné, že mělo širokou základnu nadšených a obětavých amatérů. Stolní rodinná divadla byla zpočátku pouze v rodinách bohatších lidí nebo vzdělanců, učitelů, lékařů, starostů, apod., kteří dle návodů nastudovali různé loutkohry a pak je hráli pro celé vesnice nebo sousedy. Postupně se však tento typ divadel rozšířil téměř do všech českých domácností. Bylo možné si koupit celé loutky stejně jako pouze jednotlivé díly, nebo jenom jednotlivé hlavy, které se daly měnit. Také byla velká nabídka různých loutkových her, scénářů, vydávaných v malých sešitech a tak se i člověk bez fantazie mohl s trochou nadšení stát loutkohercem. Bylo však také mnoho kutilů, kteří si postavili svá vlastní divadla a loutky k nim postupně vyřezávali, nebo modelovali z různých materiálů.
Loutková scéna v 50. letech minulého století
V 50. letech se česká loutková scéna přesouvá do kamenných divadel, sokoloven, hasičských sborů na malých vesnicích i ve městech, kde se amatérské loutkové soubory začínají profesionalizovat. Bohužel s příchodem televize a politických změn po roce 1948 se loutkářské umění dostává do pozadí a pod vlivem modernizace se loutky z mnoha míst vyhazují či dokonce pálí.
Loutka je schopna žít svým samostatným životem, i když není oživována vodičem. Je to svým způsobem socha, i když její mobilní potenciál do ní vkládá cosi magického. V loutce je skryta jakási životní síla.
Výstava potrvá do 31. ledna 2016
Výstava, která bude v Galerii Špejchar otevřena až do konce ledna je velice unikátní a jejím úkolem je ukázat a konfrontovat loutkářské umění v průběhu různých časových období a různých výtvarných stylů. Visí tu vedle sebe loutky z 18. století až po současné autory. Perličkou výstavy jsou loutky a dekorace tradičního kočovného divadla pana Uwe Dombrowského z Německa.
Co vás zde čeká
Instalace výstavy je provedena tak, aby probudila Vaši představivost a zavedla Vás do říše fantazie. Součástí výstavy je také možnost si vyrobit svou vlastní loutku a také navštívit divadelní představení. Tímto Vám chceme dát možnost zažít proces stvoření loutky od samého začátku až do fáze jejího divadelního projevu. Bohužel v poslední doba není loutkovému divadlu a loutce příliš nakloněna a tak doufáme, že touto výstavou dokážeme inspirovat mladší generace k tomu, aby nenechali loutku zmizet z našeho přetechnizovaného světa.
Zvláštní poděkování:
Velké poděkování patří těm, kteří pro tuto výstavu zapůjčili loutky a loutkové dekorace a bez nichž by nebylo možné tuto výstavu uskutečnit:
MUDr. Aleně Vorlové
manželům Ing. Vlastimilu a Jaroslavě Růžičkovým
panu Uwe Dombrowskému
Divadlu rozmanitostí Most
Tradičnímu loutkovému divadlu Zvoneček Praha
Antonínu Müllerovi
manželům Havlíkovým
Michalu Hejmovskému
Pavlu Truhlářovi
Janu Sušovi
Dále je důležité poděkovat za obětavé nasazení při realizaci (instalaci) výstavy:
Pavlu Truhlářovi
Janu Sušovi
Petru Kvasnovskému
Eriku Demkovi
manželům Růžičkovým
Ondřeji Drábkovi
Velké díky za práci na finančním a organizačním zajištění výstavy:
Simoně Kvasnovské
Milanu Drábkovi
V neposlední řadě děkujeme všem, kteří akci finančně podpořili:
Evropské unii – program INTEREG Va
Ústeckému kraji
statutárnímu městu Chomutov
firmě Ing. Milan Drábek
Sponzorům, jimž jsou Kovovýroba Biem, DEFT design, hotel U dvou medvídků, restaurace U dvou rytířů.
Partnerem projektu je IG Historischer Bergbau Zschorlau, SRN
