Chomutov – Ve středu 12. června od 15 hodin se v prostorách sklepení kostela svaté Kateřiny na náměstí 1. máje uskuteční již 20. ročník udílení cen Jiřího Popela z Lobkovic. Tři významné osobnosti obdrží ocenění za svůj přínos pro veřejný život ve městě či šíření dobrého jména Chomutova.
Cenu letos převezme Květuše Kubrichtová, Jiří Bulis, in memoriam a Simona Rushton (rozená Baumrtová).
Cena Jiřího Popela z Lobkovic je určena pro žijící či nežijící osobnost, která se v různých oblastech veřejného života zasloužila o šíření dobrého jména města Chomutova za jeho hranicemi nebo svojí činností ovlivnila veřejný život ve městě. Návrhy významných osobností zasílali sami občané. V uplynulých 19 ročnících cenu převzalo celkem 62 osobností. Letos se rada města rozhodla udělit cenu dalším třem osobnostem města Chomutova.
„Slavnostní vyhlášení spojené s předáním ocenění proběhne ve středu 12. června ve sklepení kostela svaté Kateřiny na náměstí 1. máje. Na jubilejní dvacátý ročník udílení cen Jiřího Popela z Lobkovic s radostí zveme také veřejnost,“ zve Silvie Škubová, vedoucí odboru vnějších vztahů.
Květuše Kubrichtová
Narodila se 28. 10. 1945 v Teplicích a vyrůstala s rodiči a starším bratrem v Bílině. Tam absolvovala základní školu a potom v roce 1964 vystudovala Střední zdravotní školu v Teplicích, obor Všeobecná sestra. Nastoupila do St. Lázní Bílina-Kyselka jako zdravotní sestra. Po doplňovacím studiu potom jako dietní sestra.
V roce 1969 se se svým manželem přestěhovali do Chomutova. V roce 1970 nastoupila do OUNZ Chomutov, kde v nemocnici tehdy byl rozvíjen obor rehabilitace pod vedením prim. MUDr. Ackermannové. Absolvovala nástavbové atestační studium rehabilitace v Teplicích a v Brně a mnoho dalších specializačních kurzů, zaměřených hlavně na neurologické obory, na vertebrogenní choroby, manipulační techniky a reflexní terapii, která byla úspěšná u neplodných žen. V těchto letech paní Kubrichtová používala metodu, která pomohla desítkám žen, které ztratily naději, přivést na svět kýžené děťátko. Byla úspěšná.
Tato informace se rychle rozšířila, a tak ji začaly vyhledávat ženy z Chomutovska, Teplic, Ústecka a dokonce až ze Slovenska.
Používala Vojtovou metodu pro RHB u novorozenců a také metodu profesora Lewitta. Celoživotně se vzdělávala, absolvovala během praxe desítky kurzů a školení RHB i v rámci České lékařské společnosti pro myoskeletární medicínu prof. Jandy, jejíž členkou byla až do důchodu.
Na RHB oddělení v Nemocnici Chomutov pracovala do začátku roku 1994, kdy zahájila privátní praxi zaměřenou na základní RHB, reflexní terapii, nejmodernější fyzikální terapii (elektrostimulace, DD proudy, elektrogymnastiku a RHB péči o sterilní ženy). Zaškolila řadu dosud pracujících RHB pracovnic.
Privátní praxi provozovala v NSP (už i jako důchodkyně) do r. 2015 a v podstatě až do dnešních dnů, jako 78letá stále aktivně poskytuje, na základě své dlouholeté praxe, rady, návody i pomoc v oblasti RHB pro široký okruh svých známých.
Paní Květa se svým manželem vychovali tři syny. Mají 7 vnoučat a 2 pravnoučata.
Celý život je aktivní sportovkyní, v mládí byla závodní hráčkou volejbalu, později hrála rekreačně tenis, věnovala se také lyžování a řadu let byla dobrovolnou fyzioterapeutkou u lyžařského a tenisového klubu TJ VTŽ Chomutov.
Jiří Bulis
Jiří Bulis byl český hudebník, skladatel a klavírista, autor filmové, divadelní, scénické i jazzové hudby. Narodil se 3. října 1946 v Chomutově. Jeho jméno je spjato zejména s brněnskou divadelní scénou, nicméně autor sám pochází ze severních Čech. Narodil se v Chomutově a po složení maturity na místním gymnáziu se přesunul do Brna, kde studoval hudební výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a v letech 1966–1971 kompozici na Janáčkově akademii múzických umění.[1] Po ukončení studií se nejprve živil jako učitel na Vejvanovského konzervatoři v Kroměříži, od konce sedmdesátých let se již ale naplno věnoval pouze skládání. Bulis zemřel ve 46 letech při automobilové nehodě 12. května 1993 na rychlostní silnici mezi Olomoucí a Prostějovem, poté, co nezvládl řízení na své cestě z Brna do Ostravy. Poslední rozloučení s Jiřím Bulisem proběhlo na hřbitově v Prostějově.
Těžiště Bulisovy tvorby nepochybně spočívá v komponování hudby k divadelním představením. Nejvíce spolupracoval s prostějovským HaDivadlem a brněnským Divadlem na provázku, ale jeho hudba byla použita i v inscenacích jiných divadel. Hudbu Jiřího Bulise je možné slyšet i v představeních, která vznikají v současné době.
Již v polovině šedesátých letech složil Jiří Bulis hudbu pro chomutovské Divadlo v podloubí pro kabaretní představení Růže a dvě kosti stehenní. Na počátku sedmdesátých let začala éra jeho spolupráce s Divadlem na provázku, kde skládal hudbu především pro představení Boleslava Polívky. Bulis se v několika inscenacích Divadla na provázku objevil i v menších rolích (obvykle jako klavírista, ale ztvárnil například i nohy Alenky a Žvahlava).
K mnoha svým skladbám si Jiří Bulis psal texty sám. Většinou jsou prostoupeny temně melancholickou poetickou linkou a obstály by jistě i jako samostatné básnické útvary (např. Anděl radosti, Jedno jméno, Nekonečný valčík nebo jeho patrně nejznámější skladba Hosté na zemi). V ostatních případech Bulis často sahal k básním známých autorů. Zhudebnil například některé básně Sergeje Jesenina. Dále spolupracoval s Janem Vodňanským nebo Zdeňkem Šlaisem. Lahůdkou jsou pak jistě skladby „Deštník z Piccadilly“ s textem Jaroslava Seiferta a „Svítá, Marie“ na text Daniila Charmse. Originální Bulisova hudba byla použita v řadě filmů, mimo jiné i ve snímcích Juraje Jakubiska nebo Věry Chytilové.
Plaketu za Jiřího Bulise převezme jeho dcera Lucie Dlabolová.
Mgr. Simona Rushton Ph.D., MBA
Narodila se jako Simona Baumrtová 24. srpna 1991 v Chomutově. Již v útlém dětství začala plavat v klubu TJ Slávie Chomutov, kterému zůstala věrná po celou svoji plaveckou kariéru, i když to třeba při vysokoškolských studiích pro ni znamenalo individuální studijní plán a dojíždění do Chomutova na tréninky. Nezapomeňme, že patří i k významným absolventům chomutovského gymnázia.
Dobré jméno Chomutova v plaveckých kruzích nešířila nejen v Česku, kdy je držitelkou mnoha českých plaveckých rekordů, ať už v disciplíně znak nebo polohový závod a zároveň je šestinásobnou držitelkou titulu Plavec roku. Chomutov se na mapu světového plavání díky ní dostal i při jejích mnohých medailových úspěších na mistrovství světa či Evropy. O její účasti na třech letních olympijských hrách ani nemluvě.
Svým přístupem ke sportu a současnou trenérskou činností, kdy se věnuje novým plaveckým nadějím Chomutovska, je jednou z nepřehlédnutelných osobností chomutovského sportovního života.
Simona Rushton je nejlepší plavec České republiky v letech 2009, 2010, 2012, 2013, 2017 a 2019.
V roce 2013 se stala mistryní Evropy na 50 m znak. Ke zlatu přidala stříbro na 100 i 200 metrů a ve smíšené polohové štafetě na 4 x 50 m.
Bronzem na 100 m znak v novém českém rekordu zazářila na mistrovství světa v roce 2012
Simona Rushton se díky svým výkonům stala součástí mezinárodního plaveckého týmu Energy Standard, se kterým v roce 2021 vyhrála International Swimming League, což se jí povedlo jako první české plavkyni v historii.
Je držitelkou mnoha českých plaveckých rekordů. Za svou plaveckou kariéru získala celkem 75 titulů mistra České republiky v kategorii dospělých v letech 2006–2019. Českou republiku reprezentovala na celkem 3 Letních olympijských hrách, a to v roce 2012, 2016 a 2021.
