ČR - Zimní slunovrat započne astronomickou zimu 21. prosince. Historické dokumenty popisují tento čas jako mystický. Zimní slunovrat se odehraje v pondělí 21. prosince 2020 v 11:03 h. Důvodem je, že naše severní polokoule je teď nejvíce odchýlená od Slunce.
Jak dlouhý den nás dnes čeká?
Délka dne ale bude na různých místech Česka odlišná – podle toho, kde se člověk na severojižní ose nachází. Rozdíl se může lišit i více než o čtvrt hodiny. Na jihu v Českých Budějovicích bude den trvat 8 hodin a 13 minut, směrem na sever se pak den zkracuje. Už v Praze je o deset minut kratší a v Liberci den trvá jen 7 hodin a 57 minut.
Dále na sever se pak den zkracuje stále víc až k severnímu polárnímu kruhu – tam dnes slunce nevyjde vůbec. Naopak na jižní polokouli nezapadne slunce ani na polárním kruhu, vrcholí tam totiž polární den.
Zemská osa spojující severní a jižní pól, okolo které Země rotuje, je totiž vůči slunci šikmá. Slunce vystoupí v poledne pouze do výšky 16,5 °. Znamená to mimo jiné, že sluneční paprsky u nás dopadnou na Zemi nejvíce šikmo z celého roku. V létě bude slunce stoupat až do 63,5 °.
Datum 21. prosince není vždy jednoznačné
Zpravidla slunovrat vychází na 21. nebo 22. prosince, výjimečně ale může připadnout i na 20. nebo až 23. prosince. To je ale poměrně vzácné – konkrétně příští slunovrat s datem 20. prosince nastane v roce 2080 a na slunovrat s datem 23. prosince si musí lidé počkat dokonce až do roku 2303.
Slunce je v době zimního slunovratu nejníže nad obzorem a začne se od jižního obratníku zvolna vracet zpět k rovníku. Pozvolné prodlužování dne komentují pranostiky. Některé se zachovaly dodnes. Uvedeme příkladem: „Na Boží narození (25. prosince) o kuří pokročení“, „Na Nový rok (1. ledna) o slepičí krok“, „Na Tři krále (6. ledna) o krok dále“ či „Na Hromnice (2. února) o hodinu více.“
Slunovrat popisuje mnoho pranostik
Vrátíme se v čase a vzpomeneme nejdříve na 13. prosince, svatou Lucii. „Lucie noci upije (a dne nepřidá).“ Toto rčení o svaté Lucii vzniklo před změnou kalendáře. V letech 1520–1582 připadal zimní slunovrat na 13. prosince. Po přijetí gregoriánského kalendáře se začala uplatňovat „tomášská pranostika“ a slunovrat se posunul k 21. prosinci. Pořekadlo o „upíjení noci“ známe od F. L. Čelakovského a patří mezi nejznámější tzv. astronomická paradoxa a vyplývá z rozdílu mezi pravým slunečním dnem a občanským dnem podle našich hodinek. Existovala i pověra, že v době od 3. prosince až do Vánoc, tedy po dobu 12 dnů, budeme podle počasí odhadovat počasí v následujícím roce. Tato pověra se tradovala v části Moravy a Slezska. Poslední více jak čtyři století tedy platí: „Na svatého Tomáše nejdéle noc naše.“
V mnoha kulturách představuje zimní slunovrat den, kdy se znovuzrodí slunce a s ním i lidská společnost. Slunovrat si člověk odpradávna spojuje s oslavou obnovy, plodnosti i okamžiky, kdy se živí mohou setkat s mrtvými.
Doba slunovratu dříve bývala příležitostí k oslavám, v české kotlině ho v době předhistorické slavili už Keltové. Významným svátkem se stal i pro Slovany, kteří slavili zrození mladého boha Slunce – Dažboga neboli Božice. Vše začalo večer před tímto svátkem magickými rituály, které byly zaměřené hlavně na věštění – rozkrajování jablka, házení střevíčku či lití vosku nebo olova se dochovaly dodnes.
