ROZHOVOR: Hasič Matěj Prošek je otcem tří dětí a byl jedním z prvních, kteří se rozhodli pomáhat v době pandemie
Matěj Prošek ve velkokapacitním centru. Foto: Archiv Matěje Proška
Lidé

Ústecký kraj - Kontakt na Matěje Proška jsem dostala zcela náhodou, když jsem byla na jednání v obci Žiželice. Mezi dobrovolnými hasiči je velmi uznávaný, tak jsem se rozhodla o něm zjistit více.

Matějovi je 33 let, je to táta od tří dětí, pracuje na několika projektech, ale především je to dobrovolný hasič, a to tělem i duší. Když začala pandemie koronaviru, rozhodl se pomáhat v nemocnici. Dnes je hlavním organizátorem pomoci ze strany dobrovolných hasičů ve dvou největších velkokapacitních očkovacích centrech v Ústí nad Labem a Litoměřicích.

1. Jak vaše práce pro nemocnici v době pandemie vůbec začala?

Zahlédl jsem na sociálních sítích výzvu krajské zdravotní, která hledala dobrovolníky, tak jsem hned volal Robertovi (velitel SDH Klapý) jestli by se nepřidal a jelikož je pro každou „špatnost“ tak můj nápad podpořil. Napsal jsem tedy mail do krajské zdravotní a odpověď byla téměř okamžitá, že se druhý den máme dostavit na onkologii, kde mají největší problémy s kapacitou a vše šlo velice rychle…

3008hasic4

Matěj Prošek a Robert Viceník (vpravo). Foto: Archiv Matěje Proška

2. Proč jste se přihlásil, co vás k tomu vedlo?

Chuť pomoci v místě, kde bylo v tu chvíli potřeba

3. Z onkologického oddělení jste se dostal do očkovacího centra. V čem jsou ty práce rozdílné? Co bylo náročnější?

Na onkologii vše začalo v říjnu 2020. Sice, zde bylo nutné po celou dobu mít nasazený „skafandr“, ale stala se z toho taková naše srdeční záležitost, protože se tu spoustu pacientů opakovalo a byli všichni moc milí. Na očkovacích centrech jsme již mohli být jen v uniformách a respirátorech, ale tady to už byl někdy opravdu frmol, protože zájem o očkování byl veliký a minimálně na začátku jsme pomáhali s vyplněním dotazníku skoro každému, protože na úvodu očkování byly nejvíce starší ročníky.

4. Ze začátku jste se přihlásil jako dobrovolník sám. Jak se situace od té doby změnila? Přidali se k vám další?

Úplně na začátku jsem se přihlásil společně s Robertem. Hned druhý den jsme přidali další členy našeho sboru, protože na onkologickém oddělení v tu chvíli chybělo opravdu hodně sester (karanténa, nemoc atd) a pokud by hlavní sestra musela stahovat ještě personál na triáž hrozilo, že by na odděleních byl sester nedostatek. Proto jsme po chvíli dostali triáž na starost celou a čekali jsme, že spolupráce do měsíce skončí. Jenže se tak nestalo a my jsme nebyli schopni dále čerpat tolik dovolené, nebo si vyměňovat dále tolik směn. Proto nám bylo jasné, že tohle sami nezvládneme. Tak jsme nejdříve oslovili okolní sbory a pak jsem požádal o pomoc přes krajské a okresní sdružení jednotlivé sbory v našem kraji, které naštěstí drží při sobě a velice rychle se zapojily.

5. Kolik je vás nyní a co přesně děláte?

V tuto chvíli se po 271 dnech spolupráce a necelých 8 500 odpracovaných hodinách konečně těšíme na konec naší pomoci ? A to nemyslím, nijak špatně spolupráce s krajskou zdravotní byla opravdu velice dobrá a pacienti až na výjimky ukáznění… Jinak abych odpověděl na otázku, spolupráce byla rozdělena na 2 části. První začala 20. 10. 2020 a týkala se onkologického oddělení, kde jsme měli na starost triáž a později se přidalo „malé“ očkovací centrum v Litoměřicích, které spadalo pod personál onkologie a vrchní sestra si vyloženě vyžádala na pomoc dobrovolné hasiče (kvůli zkušenosti z triáže na onkologii). Tato spolupráce trvala do dubna 2021 a zapojilo se do ní 44 dobrovolných hasičů z 21 sborů. Od května jsme byli požádání o pomoc ve velkokapacitních očkovacích centrech, kde ale bylo potřeba výrazně zvednout objemy hodin a do této části je v tuto chvíli zapojeno asi 115 dobrovolných hasičů ze sborů napříč krajem.

6. Je těžké tolik lidí zorganizovat?

Je i není. Musím říci, že parta lidí, která se do pomoci zapojila byla opravdu perfektní jak v komunikaci, tak přístupu. Přece jen dobrovolní hasiči jsou vesměs zvyklý věci organizovat a fungovat ve skupinách. Spoustu z nich vede mládež v hasičském sportu, stará se o fungování sborů, nebo jsou členy výjezdových jednotek samozřejmě do toho jsou normálně zaměstnaní .

7. Může se stát, že některé dny do očkovacího centra nikdo nemůže, jak to pak řešíte?

Musím říci, že skutečně problémových bylo asi 16 z těch necelých 8 500 hodin i když to občas opravdu bolelo a hodně lidí předělávala své plány vesměs z minuty na minutu, ale jak jsem už říkal opravdu jsme táhli za jeden provaz a dobře se doplňovali.

8. Lze vůbec skloubit dobrovolnická činnost, hlavní práce a rodina? Nebo něco muselo jít v této době stranou?

Spolupráce takového rozsahu už byla pro mě opravdu na hraně a je pravda, že jsem toho za poslední skoro rok moc nenaspal, a to jsem zvyklý pracovat na více projektech najednou. Přece jen jsem zakladatelem nadačního fondu, který pomáhá konkrétním nemocným dětem sehnat peníze na léčbu od roku 2012, máme celkem velikou rodinnou farmu v lokalitě, kde se snažíme obnovit původní pastviny a pomoci přírodě.

3008hasic3

Matěj Prošek je tátou tří dětí. Foto: Archiv Matěje Proška

Do toho jsem standardně zaměstnán a také poslední 2 roky pracuji na informačním portálu pro hasiče a to není celkový výčet… Teď na konci jsem se už několikrát opravdu modlil, aby spolupráce už skončila, protože se sešlo hodně věcí v jednu chvíli. To byl i důvod, proč jsem se nemohl v posledních 3 měsících zapojit přímo do směn, ale stačila i ta administrativa kolem, která byla prostě noční… Ale naštěstí mám hodně chápající manželku, která mě velice podporuje a hodně velice šikovných lidí kolem sebe, bez kterých by to nešlo. Pořád nesmíme zapomínat na Roberta Viceníka našeho velitele, který je v tom od začátku se mnou a veliká část odpovědnosti byla na něm. Hlavně on odpracovat neoddiskutovatelně nejvíce hodin možná násobně nejvíce hodin ze všech lidí, on byl často ten, který otáčel auto a měnil plány na ty hasičské… Ale tohle je výsledek práce celé skupiny dobrých lidí.

9. Jaké máte pocity, když vidíte, co jste všechno s dobrovolníky udělali?

Velice dobré. Myslím, že spolupráce a organizovaná pomoc takového rozsahu je opravdu moc podařená a v dnešní době možná ojedinělá.

3008hasic

Hasič Matěj Prošek. Foto: Archiv Matěje Proška

10. Posunula vás tato zkušenost v životě?

Určitě, teď uvidíme, jakým směrem …

11. Zažil jste při této dobrovolnické činnosti něco, na co nezapomenete?

Spoustu úsměvných věcí, které nemohu publikovat, ale i některé smutnější z onkologického oddělení, kde u mě ještě více stoupl v žebříčku zdravotnický personál, před kterým smekám a obdivuji jejich práci, která musí být někdy opravdu náročná….

12. Chtěl byste něco vzkázat našim čtenářům na závěr?

Možná jen, že dobrovolní hasiči tady vždycky byly k tomu, aby pomáhali bližnímu svému, a tak by to mělo být dál. Jen v našem kraji máme téměř 10 000 dobrovolných hasičů (včetně mládeže) a veliká část je schopna podat pomocnou roku, když je to potřeba. Přitom je to jen jejich „koníček“.

Moc držíme palce v další činnosti a kéž by bylo mezi námi více takových lidí s dobrým srdcem!

REKLAMA

Podmínky užití

Texty označené jako (PR) nebo (PI) případně Reklamní sdělení či Sponzorováno jsou placenou inzercí.

Obsah tohoto webu je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování obsahu tohoto webu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu vydavatele webu výslovně zakázáno.

Za obsah inzerátů nese odpovědnost jejich zadavatel. Redakce se nemusí s obsahem inzerátů ztotožňovat a nenese žádnou odpovědnost za případné škody, které jejich zveřejněním vzniknou.

Nahoru