Tušimice – Kristova léta má již bloková výuka studentů z technické fakulty Západočeské univerzity Plzeň, kteří ji absolvují v Elektrárně Tušimice Skupiny ČEZ. Pro všechny zajímavá a hlavně efektivní forma výuky totiž probíhá na severu Čech nepřetržitě již od roku 1981, přičemž v době komplexní obnovy Tušimic se přesunula do Elektrárny Prunéřov II.
Smyslem této praxe studentů katedry elektroenergetiky přitom je, aby se všichni seznámili s tím, co jim je během studia vštěpováno do hlavy jako teorie.
Výuka nových energetických odborníků je podle Otakara Tučka, ředitele elektráren Tušimice a Prunéřov nepřetržitý proces, který má smysl jen tehdy, pokud není přerušen. Proto se Skupina ČEZ nebrání tomu, aby studenti ze Západočeské univerzity v Plzni každoročně dojížděli do elektráren na praxi. „Jestli to bude záležet jen na nás, dlouholetou tradici nepřerušíme. Vždyť si tím vychováváme další generace specialistů v nejrůznějších oborech důležitých pro výrobu elektřiny," říká Otakar Tuček. Jak dále konstatoval, již nastal generační problém technických kádrů, který se stále více prohlubuje. „Staří a osvědčení harcovníci opouštějí nejrůznější procesy energetické výroby kvůli důchodovému věku. Mladých specialistů a nových odborníků je zatím stále málo."
Jeho slova potvrdil i Emil Dvorský, vedoucí výuky, jenž jezdí do Tušimic od samého začátku. „Generační propad tu opravdu je. Hovoří o tom i počet studentů, letos se od 1. do 12. prosince vystřídá ve dvou týdenních turnusech šestnáct studentů, celkem jich je tedy jen dvaatřicet. V minulosti jich bylo vždy kolem čtyřiceti a navíc o energetiku měly zájem i mladé ženy, poslední dobou se ale našemu oboru děvčata spíše vyhýbají. Na druhou stranu jsem vždy překvapen tím, kolik bývalých studentů během praxe potkám. Pracují nejen v severočeských, ale podle svého bydliště i v jiných elektrárnách, včetně jaderných."
Právě bloková výuka může některým studentům usnadnit budoucí volbu, neboť něco jiného je teorie a něco jiného je být u toho. Je dobré, když si mohou v praxi vše osahat, i když jen očima. I to může dost ovlivnit jejich budoucí rozhodnutí, jakým směrem se chtějí v energetice ubírat. „Bloková výuka je ucelená forma teorie a praxe zároveň. Výuka je tudíž koncentrovaná, intenzivní. Není jen o přednáškách, neboť teorie navazuje na praxi. Studenti mají šanci vidět vše v reálné podobě a tím i lépe pochopí a zapamatují si, z čeho je budeme například v budoucnu zkoušet," vysvětlil Emil Dvorský.
A jak vlastně takový praktický elektrárenský týden vypadá? Jakmile studenti projdou úvodním ceremoniálem, který obnáší nezbytné školení o bezpečnosti práce, jak se mají pohybovat v provoze a podobně, následuje praktická výuka. Začíná klasicky přednáškou o výrobě elektrické energie a zadáním semestrální práce. Další dny už se postupně seznamují s celým elektrárenským provozem, určitý čas stráví například v blokové dozorně, v chemické úpravně vody či na odsíření. Nechybí ani prohlídka malé vodní elektrárny Želina a návštěva společnosti VSE v Chomutově, která se zabývá přípravou a výběrem operátorů uhelných elektráren se simulátorovým výcvikem. Samozřejmě, že s docentem Dvorským řeší i seminární práce.
„Je to tady bezvadné a určitě pro mne bude tato praxe pro další studium přínosem. Seznámení se s provozem elektrárny je pro mne důležitou protiváhou teoretické výuky. Lépe teď budu všemu rozumět," řekl Ondřej Dolejší z Prahy během praxe v Elektrárně Tušimice. Po skončení vysokoškolského studia by se rád uchytil v tepelných procesech hutního průmyslu. Kde přesně, ale sám ještě nevěděl. Jeho kolega, Milan Dudek z Trusnova na Pardubicku, měl o svém budoucím působení jasno pouze v tom, že určitě to bude v energetice. Spíše ho ale táhne jádro, respektive Temelín. Prožitý týden v uhelné elektrárně si ovšem rovněž pochvaloval: „Je to příjemné zpestření studia, které mi dá hodně. Je výborné, když je teoretická výuka podpořena praxí, zvláště když se nám zde všichni maximálně věnují a snaží se nám vše vysvětlit."
