Klášterecko - Už odpradávna lidé vzhlížejí k nebesům se závistí v srdcích. Proč? Létání, to je ten důvod. Něco, co lidé neumí. Téměř každý z nás už letěl letadlem za krásami jiných zemí, ale kolik z nás mohlo letět vrtulníkem? To procento je velmi malé. A kolik z nás mohlo letět bojovým vrtulníkem Mi-24 Hind? Ještě méně. A já to štěstí měl.
Posledních čtrnáct dní svého života jsem strávil na největším cvičení posledních let, které bylo věnováno cvičení Strong Campaigner 2014, jehož hlavní část se odehrála od 22. do 24. června, kdy se uskutečnila certifikace velitelství 4. BÚU a 42. mechanizovaného praporu podle hodnocení bojové připravenosti pro operace NATO - CREVAL, tedy Combat Readiness Evaluation.
Téměř dvě tisícovky vojáků prokazovali svou připravenost chránit svou zem a svou platnost v jednotkách NATO. Součástí takových velkých cvičení je samozřejmě i letectvo. A výstavním prvkem AČR je vrtulníkové letectvo, které čítá 29 kusů bitevních vrtulníků Mi-24 (včetně Mi-35) a 43 kusů dopravních vrtulníků typů Mi-8, Mi-17 (včetně Mi-171Š) a W-3A Sokol.
V rámci Strong Campaigner 2014 byly nasazeny dva vrtulníky Mi-24 a dva Mi-17. Toliko řeč strohá. Tedy číselná. Ale my se podíváme pod pokličku. Jaké to je sedět v bojovém vrtulníku? Jaké to je přelétávat nad nastoupenými stovkami vojáků, včetně pozemní techniky?
Bojové letce se nic nevyrovná
"Říkám to pořád. I když bude pět tisíc vojáků nastoupených, i když na zemi bude stát mnoho tanků, bojových vozidel, dělostřeleckých houfnic, nic se nevyrovná bojové letce. To je prostě zvuk, který potěší každého vojáka. A navíc, když přeletí nad nástupem v bojové formaci, dílo je dokonalé," vyznává se ze svých pocitů nadporučík Láďa Němec.
A já musím souhlasit. Je to prostě síla. Síla je i to, jaké to je, když poprvé poletíte. "Zdravím vás, tak dnes poletíte se mnou," říká při příchodu kapitán Jakl. "Doufám, že nemáte náchylný žaludek. Pokud ano, tak si vezměte raději pytlík," říká hned druhou větou. Odpovídám, že netrpím takovými problémy. "To už říkalo hodně lidí a viděl jsem je blít do nejrůznějších nádob, včetně přilby," dodává s úsměvem kapitán.
K letu jsme přichystáni vcelku rychle a jde se nahoru. Zpočátku jde o let vcelku klidný. "Úkolem dneška je kontrola tohoto stroje, který nese krásný název Jituš," odhaluje kapitán. "Následuje přelet nad nástupem 4. BÚU, pak bojový doprovod pana generála Gurníka a návrat na základnu. Časově ty vychází na necelé dvě hodiny ve vzduchu," říká kapitán Jakl. Samozřejmě už se těším.
Čeští letci patří mezi špičku
Vše proběhlo podle plánu. Je úžasné, jak tento obdivuhodný stroj poslouchá svého kapitána. Jakmile ubere plyn, jde vrtulník směrem k zemi, rotory se najednou roztočí rychleji a dochází k přetížení. Ostrý levý obrat střídá pravý. Rychlost stroje se mění. Výška, ve které se pohybujeme, se mění. Super zážitek je průlet údolím v opravdu malé výšce, kdy nejvyšší stromy jsou nad námi. Člověk si v tu chvíli říká, co když drcneme o zem, co se stane? Samozřejmě nic takového nenastane, protože čeští letci patří mezi absolutní světovou špičku.
V kokpitu vrtulníku však sedí i druhý pilot. Jaká je jeho úloha? "Vidíte, mám tu daleko méně budíků než kapitán. Jde vlastně o zástup kapitána v případě, že on by nemohl pilotovat. Vzlétnout a přistát se strojem samozřejmě lze, ale o moc více ze sedadla druhého pilota nelze udělat. Tedy až na jedno. Co to? Přece střílet," směje se druhý pilot. "Mým hlavním úkolem v případě bojového nasazení je likvidace nepřátelských sil. Přesněji krom pum a raket ovládám i čtyřhlavňový rotační kulomet 9A624 ráže 12,7 mm s 1 470 náboji. Je to fakt síla, když to spustí," přiznává co-pilot.
On i kapitán jsou samozřejmě létat zvyklí, ale já? Já si nakonec odnáším nádherné zážitky. Odnáším si samozřejmě i trochu závisti, protože kdo z nás by nechtěl létat. A co můj žaludek? Ten vše toto zvládl a doufá, že se ve vzduchu objevíme častěji.
