Kadaň - Znáte ho všichni. Z filmů, televizních pořadů, z „prken, která znamenají svět". O kom je řeč? O představiteli mnoha nezapomenutelných rolí, charismatickém a stále usměvavém Josefu Dvořákovi. A proč o něm mluvíme? Tento „Kadaňák" se totiž před pár dny stal patronem Domova pro seniory v Kadani. „Když tady mám teď to patronování, mohl bych tu třeba někdy bydlet?" reagoval okamžitě s humorem sobě vlastním herec.
„Jsem si myslel, jak jsem mlád a ejhle..."
Pan Josef Dvořák přijal pozvání na slavnostní křest knihy „Setkání" a při té příležitosti mu bylo, jak on sám říká, patronování, nabídnuto. „Vyrazilo mi to dech. Člověk si myslí, že mládne, a najednou Domov pro seniory," směje se Dvořák a pak již naprosto vážně dodává, „je to pro mě opravdu pocta. Takováto nabídka se neodmítá, zvláště když se člověk tak trochu vrací do města svého dětství."
„Mám takovou představu..."
Vážná tvář ale panu Dvořákovi nevydrží dlouho a vzápětí se šibalským úsměvem prohlásí: „Mám takovou představu, že jednou budu mít v Kadani sochu. Tedy, hodně soch. Patronace nad vaším Domovem je příjemným začátkem mé vize."
„O nikom jiném jsme neuvažovali"
Nabídka, stát se patronem Domova ve Věžní, nepřišla náhodou. „O nikom jiném jsme vlastně ani neuvažovali. Pan Dvořák je místní člověk, lidé ho znají, někteří, jak jsem dnes zjistila, dokonce osobně a hlavně, sám je již v moudrém seniorském věku. Moc si vážíme toho, že jsme si plácli," září ředitelka Domova Lenka Raadová.
„Pobíráme seno nebo důchod?"
„Senior? Říkejme důchodce. Copak pobíráme seno?" kontruje vzápětí herec a hned upřesňuje, „já jsem ale takový nepoučený důchodce. Vlastně by se dalo říci, že jsem příchod důchodu vůbec nezaregistroval a poznal jsem to, až když mě manželka vzala na nějaký úřad ohledně vyřízení jakési potřebné formality. Jednou si ale možná důchod budu užívat. Už se těším, žádná honička, pohoda, procházky se psem, to bude něco."
